Amoniak a zázrak, který proměnil vzduch v chléb
Bez amoniaku/čpavku by nebylo anorganických hnojiv a téměř 1/2 světa by hladověla. Podle Václava Smila měl Haber-Boschův proces ze všech technologických zázraků minulého století největší význam pro naše přežití.
V přírodě amoniak vzniká mikrobiálním rozkladem organických zbytků, exkrementů a moči živočichů, přičemž se většinou váže ve formě amonných solí. Někteří živočichové, například ryby, vylučují většinu odpadního dusíku ve formě amoniaku.
Takto vzniklý dusík pokryje ale jen cca 1/2 celosvětové potřeby. Druhá 1/2 pochází z anorganických dusíkatých hnojiv, jejichž syntézu umožnil Haber-Boschův proces: z dusíku (vzduch) a vodíku (zemní plyn) za použití železa jako katalyzátoru v prostředí vysoké teploty a tlaku.
Proces nese jméno svého objevitele, německého chemika Fritze Habera, který jej vyvinul 3. července 1909. Carl Bosch, chemik firmy BASF, následně Haberův proces přepracoval do průmyslového měřítka. Oba získali Nobelovu cenu za chemii, Haber v roce 1918 a Bosch v roce 1931.
Dnes je cca 30% produkčních kapacit je v Číně. Následuje Indie, Rusko, USA.
Haber-Bosch umožnil "zelenou revoluci": více než 80 % vyrobeného amoniaku se používá k hnojení zemědělských plodin. Čpavek se také používá k výrobě plastů, vláken, výbušnin, kyseliny dusičné a meziproduktů pro výrobu barviv a léčiv.
