Česká ekonomika: od premianta k outsiderovi
Obrázek ukazuje několik klíčových trendů české ekonomiky, které lze shrnout do prohlášení, že "namísto úspěšných zemí doháníme minulost"
1) Česká ekonomika ( = HDP na obyvatele v paritě kupní síly) byla na konci devadesátek na 75 % průměru EU. Před covidem jsme se dostali na 96 % průměru EU. To je úspěch, který není samozřejmý. Konvergenční příběh, tedy dohánění úspěšných ekonomik byl dominantním příběhem české ekonomiky za poslední tři dekády.
2) Bohužel byl. Protože několik posledních let už není. Během covidu jsme poklesly na 92 % průměru EU a poslední roky nejsme schopni znovunastartovat proces dohánění.
3) Polsko nebo Rumunsko je vzorem růstu. Ano, obě země měly výrazně horší startovací pozici: Polsko na 49 % a Rumunsko dokonce na 27 % průměru EU na konci devadesátek. Ale dotáhly to na cca 80 % průměru EU v roce 2024. To je mega úspěch! Ano, můžeme se utěšovat, že jsou zhruba tam, kde my v roce 2005. Tedy, že jsou 20 let za námi. Ale jejich schopnost dohánět se nezadrhla, tak jako u nás.
4) ČR je tedy absolutně premiantem, ale bohužel stagnujícím premiantem. To se ale bavíme o HDP. Co spotřeba domácností? A tady se začnou dít věci. Když se podíváte na data o spotřebě domácností, opět na obyvatele a v paritě kupní síly, tak uvidíte velký špatný. Začínali jsme jako premiant, ale aktuálně je to propadák.
Na konci devadesátek jsme byli na 65 % průměru EU. Polsko 52 %, Rumunsko 30%. Od té doby jsme rostly. Ale už kolem roku 2011 nás ve spotřebě dohnalo Polsko a o premiantství jsme se začali přetahovat. Covid, energie a inflace první místo velmi vyjasnila: v Polsku dosahuje spotřeba 85 % průměru EU. U nás ale došlo k dramatickému propadu na 74%! Na úrovni 74 % jsme byli v roce 2009! Spotřebitelé se v Česku vydali na výlet zpět do minulosti.
A teď pozor. Rumunsko, které bylo na 30 % na konci devadesátek, tak v roce 2023 se dostalo na 87 %. Aby toho českého neštěstí nebylo málo, tak Slovensko je taky nad námi. Jediné, kdo nás zachraňuje od regionální potupy je Orbán, respektive maďarské domácnosti.
5) Ano, průměrná spotřeba domácností neměří kvalitu vzdělávání, zdravotního systému, nerovnost apod. Měří úroveň spotřeby, ted kolik vydám z peněženky. A zohledňuje například i nízké ceny služeb v některých státech. Problém je i v tradables, tedy obchodovatelném zboží: koukněte na ceny oblečení - ve všech státech kolem nás jsou levnější, než u nás. Německo a Rakousko included.
Srovnatelná cenová hladina spotřeby (kde 100 % je průměru EU) byla u nás v roce 2019 na 70 %. V roce 2023 to už bylo ale 84 %. U nás došlo v posledních letech k největšímu zvýšení srovnatelné cenové hladiny ze zkoumaných států. O 16 procentních bodů za 4 roky! Na druhém místě je Polsko s "pouhými" 9pb.
Jinými slovy, k výraznému poklesu spotřeby domácností, měřené v paritě kupní síly, přispěla nepřekvapivě inflace. U nás ale výrazně více, než v našich sousedů. K tomu přidejme blbou náladu, zvýšení míry úspor českých domácností a máme mix, který přispěl k propadu úrovně spotřeby. Maďarsko je zatím daleko, ale pokud nezvrátíme tento trend... Každopádně tento pokles má dopady na sociální soudružnost, důvěru v budoucnost a politické preference .
------------
Když vidím tato čísla, tak mě mrzí, že nejsme schopni využít náš potenciál, který už nyní máme. Můžeme mobilizovat úsilí, abychom celkově zvýšili schopnosti české ekonomiky růst, a to investicemi do inovací, vzdělávání, infrastruktury a institucí. Nemůžeme se vymlouvat na to, že nevíme, co máme dělat. #silnejsi
Data ukazují jednoznačný příběh – naše pozice regionálního premianta je ohrožena. Překonat současnou stagnaci vyžaduje nejen strukturální reformy, ale také znovuobnovení důvěry, že cesta růstu je možná. Jinak nás čeká jen role pozorovatele, zatímco ostatní země budou růst a přibližovat se průměru EU mnohem rychleji.