Česká republika a krize růstového myšlení

Myšlenka, že schopnosti lze rozvíjet (růstový mindset), je hluboce spjata s tím, jak lidé přistupují k výzvám, překonávají neúspěchy a učí se nové dovednosti. V kontextu vzdělávání mohou studenti s růstovým nastavením dosahovat vyšších známek, mít větší studijní ambice a vytrvat u složitých úkolů. Tento přístup však přesahuje školní lavice. Na trhu práce je růstové myšlení klíčové pro adaptabilitu a produktivitu – pracovníci s tímto přístupem se snáze přizpůsobují technologickým změnám, získávají nové dovednosti a nacházejí uplatnění v dynamickém prostředí. Země s vysokým podílem populace otevřené k učení a zlepšování dosahují vyšší produktivity, inovací a dlouhodobě udržitelného růstu. Zlepšení růstové myšlení je investicí do budoucí kvality života a prosperity.

Proto je nepříjemnou realitou, jen cca polovina českých patnáctiletých věří, že své schopnosti mohou rozvíjet. To je jedna z nejnižších mezi zeměmi OECD. Tento problém má hluboké kořeny – český vzdělávací systém často klade důraz na hodnocení výsledků a memorování, nikoli na proces učení a zvládání neúspěchů. Důsledkem je kultura, která podporuje fixní přístup k talentu a schopnostem: „Buď na to máš, nebo ne.“

Následky jsou zřejmé. Mladí lidé se bojí riskovat, vyhýbají se složitějším úkolům a vzdávají se při prvních překážkách. Tato mentalita nejen omezuje jejich osobní potenciál, ale také oslabuje schopnost české ekonomiky přizpůsobit se výzvám moderního světa, od digitalizace po globalizaci.

Růstový mindset ale lze měnit!

Studie provedená ve Spojených státech, zahrnující více než 12 000 studentů, nabízí naději. Vědci zorganizovali krátkou online intervenci, která žákům vysvětlila, že inteligence není pevně daná, ale lze ji rozvíjet úsilím, hledáním nových strategií a učením z chyb. Intervence trvala méně než hodinu a zahrnovala: neurovědní principy, které ukazují, jak se mozek mění během učení; interaktivní cvičení, kde studenti přemýšleli, jak by sami mohli zvládat výzvy; příběhy vrstevníků, kteří uspěli díky růstovému přístupu.

Výsledky už takto krátké intervence byly přesvědčivé. U studentů s nejhoršími školními výsledky se zlepšil průměrný prospěch a podíl těch, kteří dosahovali neúspěšných známek (GPA pod 2,0), se snížil o 11 %. Ještě zajímavější byl dlouhodobý dopad – o 3 % více studentů se zapsalo do pokročilejších matematických kurzů. Tato krátká intervence měla větší dopad ve školách, kde studenti nečelili sociálnímu tlaku vyhnout se výzvám.

Změnit způsob, jakým česká společnost přemýšlí o vzdělávání a osobním růstu, bude vyžadovat úsilí na několika frontách. Zde jsou tři klíčové kroky:

Začít ve školách: Implementace krátkých, snadno škálovatelných intervencí, jako byl americký experiment, by mohla českým studentům ukázat, že úsilí a chyby jsou součástí cesty k úspěchu.

Překopat kulturu hodnocení: Zaměřit se na proces učení, nikoliv pouze na výsledky. To zahrnuje školení učitelů a reformu osnov.

Zapojit širší společnost: Kultura růstového myšlení se musí šířit i mimo školy – na pracoviště, do médií a veřejného diskurzu. Velkou roli v růstovém myšlení totiž hrají i rodiče.

Česká republika má před sebou příležitost posunout se od fixního vnímání schopností k myšlení, které podporuje růst a inovace. Není to jen otázka školní reformy – je to investice do budoucí prosperity země. Jak ukazuje americká studie, změna není jen možná, ale také dostupná. Otázkou zůstává, zda máme odvahu ji uskutečnit.