Chaos a deziluze – druhé Trumpovo období už stihlo naštvat i republikány

Donald Trump se loni v listopadu triumfálně vrátil do Bílého domu, poháněn vlnou frustrace z inflace a ekonomických obav. Jeho vítězství spojilo pestrou koalici voličů — nejen skalní MAGA příznivce, ale i umírněné republikány a ekonatěšené dělnické voliče. Jenže jen pár týdnů po nástupu do úřadu se tahle koalice začíná rychle drolit. A to kvůli něčemu, co autor článku John Burn-Murdoch popisuje jako „ekonomický vandalismus“.

Trumpovo ekonomické řízení totiž připomíná chaotickou jízdu bez volantu. Zatímco tradiční republikáni by čekali deregulace a daňové škrty, realita přinesla chaotické zásahy, bez jasné strategie. Vyvrcholením všeho byl tzv. „Den osvobození“ – 10týdenní ofenziva proti „staré ekonomii“, která místo růstu přinesla zmatek. Nejistota je jed — a Trump ji pumpuje do systému s gustem.

Ekonomická nálada se propadla na historická minima. 63 % Američanů vnímá vládní ekonomickou politiku negativně, což je nejvyšší číslo za posledních 50 let. Dokonce i mezi republikány roste nespokojenost — třetina jich nesouhlasí s Trumpovým ekonomickým přístupem, což je v silně polarizovaném prostředí opravdu nevídané.

Co je důležité: Trump vlastně není republikán v tradičním smyslu. Jeho přístup je silně ideologický, ale zároveň postrádá jakoukoli soudržnou strategii. Jeho ekonomická politika je spíš série náhodných výpadů vedených „my proti nim“ mentalitou než ucelený plán.

V datových průzkumech je vidět, že MAGA jádro Trumpových příznivců ho stále podporuje, ale širší okruh voličů, kteří mu dali hlas v listopadu, už znatelně ztrácí trpělivost. Zajímavé je, že tahle deziluze se týká hlavně ekonomiky — u tvrdé imigrační politiky si Trump příznivce (zatím) drží.

Trumpova administrativa — včetně viceprezidenta JD Vance a spojenců jako Elon Musk — žije ve vlastním mediálním vesmíru. Ten je silně ideologický, uzavřený vůči kritice, a neodráží realitu mimo tuto bublinu. To může vysvětlovat, proč Trumpův tým pořád věří, že vše běží hladce, zatímco na zemi roste frustrace i v tradičně pravicových oblastech.

Zlomová může být i nedávná prohra republikánů ve volbách do Nejvyššího soudu ve Wisconsinu, kde si i místní šéf GOP posteskl: „Možná jsem měl klapky na očích.“ To je možná nejsilnější metafora stávajícího republikánského dilematu: jak přežít Trumpa, když už začíná být toxický i pro vlastní voliče.