ČR jako sociálně rozvrácená země? Pokračování...
O tom, jak jaká je v ČR příjmová nerovnost a kolik lidí je ohroženo chudobou jsem psal zde.
Z čísel vyplývá, že příjmová nerovnost tedy nemůže být vysvětlením naší blbé nálady. A přestože 15% lidí ohrožených chudobou není nízké číslo, tak je nejnižší v EU. Takže tohle taky ne. Nezaměstnanost je v ČR jedna z nejnižších v rámci EU. Takže tohle taky ne.
Spotřebitel je záhadný tvor. Asi proto, že je člověk. Podívejte se například na Česko a Irsko. Irsko má dvojnásobnou míru nezaměstnanosti. Irsko má téměř 30% lidí ohrožených chudobou, tedy dvojnásobek ČR. Jeden by řekl, že lidé v těchto zemích musí mít naprosto jiný pocit a náladu. A nemají. Spotřebitelská důvěra je velmi podobná.
Německo má o něco nižší nezaměstnanost, ale o 5% více lidí ohrožených chudobou. Naprosto jiný průběh spotřebitelské důvěry.
V červnu zveřejnil Gallupův ústav mezinárodní srovnání. Ptal se lidí, jak si myslí, že se budou mít za pět let, jestli hůř nebo líp. Češi jsou druzí největší pesimisté ohledně své budoucnosti. Na světě! Druzí za Řeckem, kde je 25% nezaměstnanost. Jedině v Řecku, ČR a Slovinsku si lidi myslí, že za pět let na tom budou hůře než dnes.
Proč myslíte, že to tak je? Je to v odlišném postoji? Přístupu k životu? Jiná historická zkušenost? Vliv médií? Nebo je tady nějaká jiná ekonomická proměnná, kterou jsem nevzal v úvahu?
Problém totiž je, že negativní nálada má sebenaplňující účinek: "Myslím si, že bude špatně? Tak nebudu utrácet. A když nebudu utrácet, tak firmám budou klesat prodeje. A když firmám začnou klesat prodeje, tak začnou propouštět. A tak propustí mě. A už je to tady, mám se špatně, vždyť jsem to říkal."