Dokážeme přežít naše technologie?
John von Neumann napsal v roce 1955 článek “Dokážeme přežít technologie?”. Ačkoliv je několik desítek let starý, tak dobře nastínil problémy, kterým čelíme i dnes: svět je podle něj "poddimenzovaný a nedostatečně organizovaný" kvůli střetu čtyř sil:
Naše technologická civilizace je ze své podstaty křehká a zranitelná vůči otřesům, jako je válka, zhroucení režimu.
Znalosti, které generuje, jsou ze své podstaty nebezpečné.
Naše vyvinuté instinkty nás předurčují k agresi a nepochopení.
Existuje hluboký a rostoucí nesoulad mezi a) kvalitou i) jednotlivců v klíčových rolích a jejich porozuměním politice i technologiím a ii) "kritickými" institucemi, které jsou podobné těm, jež tak spektakulárně selhaly v létě 1914, a přitom čelí b) krizím, které se pohybují nejméně ~10^3krát rychleji (např. minuty k rozhodnutí o jaderném úderu) a zahrnují ~10^6krát větší ničivou sílu schopnou zabít ~10^10 lidí.
Carl Sagan tento nesoulad nazval "hořlavou směsí nevědomosti a moci".
Von Neumann předpovídá potenciální technologický vývoj příštího čtvrtstoletí, včetně jaderné energie, automatizace a kontroly klimatu. Varuje, že důsledky těchto vývojů budou radikální a že jejich účinky zvýší nestabilitu. A do roku 1980 očekával, že tento střet povede ke krizi.
Ačkoli jsme nyní daleko za von Neumannovým horizontem předpovědí, jeho slova stále rezonují. Jaderná energie, automatizace a kontrola klimatu jsou stále klíčovými tématy diskuse. A nestabilita, kterou předpověděl, je stále přítomná.
Jak tedy můžeme čelit výzvám, které von Neumann předpověděl? Prvním krokem je uznání, že technologický pokrok není izolovaný od fyzického a politického světa. Musíme se zabývat technologií v kontextu jejích dopadů na naši planetu a naše společnosti.
Druhým krokem je přijetí skutečnosti, že technologie může být jak součástí problému, tak součástí řešení. Musíme se zaměřit na vývoj a implementaci technologií, které pomáhají řešit globální problémy, jako je změna klimatu, místo toho, abychom je zhoršovali.
Něco optimistického na závěr? “Nejnadějnější odpovědí je, že lidský druh byl podobným zkouškám vystaven již dříve a zdá se, že má vrozenou schopnost projít jimi po různě dlouhých útrapách. Žádat předem kompletní recept by bylo nerozumné. Můžeme specifikovat pouze potřebné lidské vlastnosti: trpělivost, flexibilitu, inteligenci."