Drobenka, korupce, svatby jako řemen a český cargo cult
Několik zajímavostí o nás, Česku, které kolem mě dneska přeletěly
Česká drobenka: od roku 1990 vzrostl počet obcí o více než 1/2 na 6258. Více než 1/5 obcí má méně než 200 obyvatel (na Vysočině dokonce 47%). ČR patří mezi rekordmany v počtů obcí v rámci EU. To sebou nutně musí nést nákladnější správu / neschopnost uřídit vetší projekty. A ve výsledku podinvestování a vyšší provozní náklady díky nižším úsporám z rozsahu. Například 54 procent obcí je napojeno na čističku odpadních vod. Ve zmiňované Vysočině je to jen 37 procent.
Současný náhlý růst inflace mi připomněl: "In economics, things take longer to happen than you think they will and then they happen faster than you thought they could." Larry Summers
Studie MMF: kombinace nízkého růstu, nízké korupce a financování dluhem zvyšuje efektivitu investic státu do infrastruktury. Super! Dluh umíme. Nízký růst taky. Škoda té korupce: podle Transparency máme vnímanou korupci na úrovni Rwandy a Ománu (sdílené 49. místo ze 180 zemí).
Svatby jako řemen: při 1/3 svateb neříká min. jeden z nich "ano" poprvé. Pochopitelně věkový rozdíl je na takových svatbách vyšší. Zatímco průměrný věkový rozdíl na svatbě "svobodný a svobodná" je 4 roky, tak na svatbě "rozvedený a svobodná" už více než 9 let. #krizestrednihoveku
Štěpán Jurajda na FB popsal jak funguje VÚPSV. Že nevíte, o co jde? V normálním světě o důležitou instituci, která má obrovský potenciál zlepšit život lidí.
MPSV je ministerstvem, jehož politika ovlivňuje snad každého občana. Má na starosti obrovskou část výdajů státního rozpočtu. I jen malá zlepšení v nastavení penzí nebo minimální mzdy, v parametrech rodinné politiky, politiky zaměstnanosti, daní a dávek (s vazbou na sociální i bytovou politiku) mají systémové dopady na efektivitu naší ekonomiky a na životy milionů občanů. Je tedy přirozené očekávat, že rozhodnutí o změnách těchto politik budou podložená empirickým aplikovaným výzkumem, který odpovídá běžné mezinárodní praxi v oboru. Stejně přirozené jako očekávání, že úhradová vyhláška Ministerstva zdravotnictví vychází ze standardních vědeckých poznatků o účinku léčiv a srovnání jejich nákladové efektivity. Nebo jako očekávání, že automobilky, které u nás tvoří významnou část ekonomiky, investují do výzkumu a vývoje aut, která vyrábí.
Aplikovaný rezortní výzkum u nás mají primárně na starosti rezortní výzkumné ústavy (a některé programy TAČRu). Např. Ministerstvo životního prostředí podporuje Českou geologickou službu, která provádí nejen administrativní činnosti geologické služby, ale také aplikovaný výzkum (analýzy sesuvů půdy apod.) a špičkový badatelský výzkum. MPSV je zřizovatelem svého Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí (VÚPSV), který by měl provádět podkladové analýzy politik MPSV zmíněných výše. Díky Radě vlády pro výzkum, vývoj a inovace, jejímž jsem členem, získalo před čtyřmi lety MPSV, po dekádě nesmyslné Topolánkovy reformy financování vědy v ČR, znovu schopnost podporovat své rezortní výzkumné ústavy včetně VÚPSV. A minulý týden po letech hledání MPSV jmenovalo nového stálého ředitele ústavu.
Celý svůj profesní život vzdělávám doktorandy a věřím, že můj obor, ekonomie práce, může být stejně užitečný jako třeba lékařské obory (i nezaměstnanost nebo bezdomovectví zabíjí, nejen kouření). Myslíte, že VÚPSV používá vědecké postupy ekonomie práce, které své doktorandy 20 let v Praze učím? Že některého z nich ústav získal do svých řad? Není třeba zadržovat dech.
Tři roky jsem sloužil vlasti jako předseda komise MPSV pro hodnocení jeho výzkumných ústavů. I díky návrhům komise si MPSV znovu zřídilo vědeckou radu a ustavilo průřezovou skupinu rezortu pro identifikaci výzkumných potřeb. Vedení MPSV jsem roky vysvětloval, že od kvality práce VÚPSV se bude fundamentálně odvíjet kvalita života v zemi, a že si ústav zaslouží kompetentní vedení. Vedení ministerstva se totiž s hodnotící komisí shodlo na tom, že ve velké části své působnosti ústav nepoužívá ve světě běžné výzkumné metody, a dostal se v hodnocení až k nejhorší možné známce a návrhu na snížení institucionální podpory.
Anekdota pro ekonomy: když jsem se šéfa oddělení trhu práce zeptal, jak bude měřit dopady výše minimální mzdy na zaměstnanost, řekl mi, že bude běhat regresi na agregátní úrovni ČR: roční nezaměstnanost na minimální mzdu. To je asi jako bych mával rukama a čekal, že se vznesu. Je stále vedoucím oddělení. Výzkum dopadů minimální mzdy spolykal za poslední roky v rámci „komplexního“ projektu VÚPSV odhaduji kolem deseti milionů korun a výsledky jsou chabé. V jednu chvíli se to už nedalo vydržet a (zdarma) jsem se svým doktorandem Jakubem Grossmannem na datech z ČR ilustroval, jak se takové analýzy ve světě běžně dělají (IDEA studie https://idea.cerge-ei.cz/.../2019-04-dopady-zvysovani...). Podobně si tipněte kolik za pandemie VÚPSV s desítkami milionů veřejné podpory vyprodukoval užitečných empirických analýz obrovských nových programů, které MPSV iniciovalo? A ano, už je to trochu otravné, bez milionové podpory jsem nedávno s kolegy ilustroval, jak podpořit vyhodnocení programů typu Antivir (studie IDEA https://idea.cerge-ei.cz/.../kdo-v-1-vlne-pandemie...).
Zpět k ose příběhu. Na konci funkčního období bývalé ministryně Marksové-Tominové v roce 2017 došlo k rozhodnutí, že MPSV bude opět poskytovat VÚPSV institucionální finanční podporu výzkumu. Podpora MPSV v řádu desítek milionů korun ročně je štědrá, mnohé sociálněvědní ústavy AV ČR na takovou podporu od svého zřizovatele nedosáhnou. VÚPSV ale přes velký nárůst podpory nenajal jediného pracovníka s kvalitním doktorátem, který by s výzkumem v oboru ekonomie práce funkčně souvisel. A jak skončila strastiplná pouť hledání nového stálého ředitele?
Asi málokdo čeká, že by ministr financí ČR měl mít špičkové ekonomické vzdělání (nemyslím tím samozřejmě účetnictví či management, ale ekonomii), neřkuli doktorát ze školy, kde se dělá i ekonomický výzkum (tak jak se chápe na západ od nás). Ale pro kvalitní výkon ředitele výzkumného ústavu je prostě třeba znát moderní výzkumné metody, ekonometrické a statistické modely, zdroje dat, profesní standardy a být ve spojení s mezinárodní vědeckou komunitou.
Dlouhé doky VÚPSV vedli ředitelé bez PhD, a podle toho vypadal obsah i výsledky jeho práce. Za poslední roky proto proběhla 3 (slovy tři) výběrová řízení na ředitele VÚPSV. Do nich se přihlásili, mimo jiné, bývalý zástupce ředitele jednoho z ekonomických ústavů Maxe Plancka, bývalý ředitel odboru ekonomického výzkumu České národní banky, nebo česky hovořící profesor ze západoněmecké univerzity s H indexem 33.
Novým ředitelem ale minulý týden MPSV jmenovalo (přes odmítavé stanovisko své Vědecké rady) absolventa VŠE bez vědecké praxe, který donedávna působil jako Vice President for Quality Assurance v lokální IT firmě. Ústav takového významu a zdrojů bude řídit někdo, kdo nemá manažerské zkušenosti s řízením výzkumných organizací, natož aby měl vědecké renomé v oboru nebo aspoň měl za sebou analýzy, které s obsahem výzkumu na VÚPSV souvisí. Nový ředitel se může vykázat přesně nulovým vědeckým citačním ohlasem.
VÚPSV a MPSV budu tedy přát jen to dobré. Ale zkušenost, že si ani vedení MPSV stále neuvědomuje, že k řízení obsahu výzkumu velké resortní výzkumné instituce je třeba výzkumu rozumět, že bez znalosti řemesla ředitel těžko rozezná, kdo mu odevzdává kvalitní analýzy a kdo ne, tuhle zkušenost po čtyřech letech snahy něco s tím udělat a stovkách hodin zbytečné práce v hodnotící komisi MPSV nikomu nepřeju. Že si často i elitní vědci z jiných oborů nedokážou představit, že ekonomická věda něco reálně užitečného standardními vědeckými postupy dělá (a neotevřou si poslední číslo špičkového vědeckého časopisu, aby se podívali, co to ekonomové vlastně dělají), na to jsem si už zvyknul. Že si ale vedení MPSV asi myslí, že na výzkumech stejně nezáleží (protože stejně vědí, co funguje, HAHA) nebo že věda se dá řídit bez odborných znalostí, na to si zvykám opravdu těžko.
Modernizace VÚPSV byla pro mne velkou nadějí. Věřil jsem, že můžu být snahou o zlepšení práce ústavu společensky prospěšnější více než svými akademickými publikacemi. Tak třeba za dalších deset let se zase ozvu, nebo až z důchodu, jehož parametry nastaví někdo ad hoc, bez výzkumných podkladů.”
Jednoduše cargo cult v praxi: máme instituce, ty jsou ale jen prázdné kulisy. Když už stát rezignuje na evidence based rozhodování (ten je mimochodem napsán i v Národním plánu obnovy, papír ale snese všechno), tak alespoň důsledně kopírujme politiku od těch nejlepších (např. Dánsko).