Duševní zdraví dětí vs. hraní

Nárůst duševních poruch, úzkostí a deprese mezi dětmi školního věku a dospívajícími je značný. V některých zemích se mluví o potřebě vyhlášení národního stavu nouze.

Za možného viníka jsou označovány například sociální sítě. Nicméně pokles psychického zdraví dětí trvá už několik desetiletí. Takže sociální sítě nemohou být jediný viník.

Peter Gray s kolegy ukazují, že důležitým faktorem poklesu psychického zdraví je pokles příležitostí pro děti a dospívající, aby si hráli, toulali se a věnovali se dalším aktivitám nezávislým na přímém dohledu a kontrole ze strany dospělých.

Analýza dat potvrzuje, že že v některých ohledech - například ve svobodě volby toho, co si obléknou nebo snědí - děti v průběhu desetiletí získaly samostatnost. Snížila se ale svoboda dětí zapojit se do činností, které zahrnují určitou míru rizika a osobní odpovědnosti mimo dosah dospělých.

Chudacoff v knize “Children at play: an American history” popisuje první polovinu 20. století jako "zlatý věk nestrukturované hry". Zároveň ukazuje, jak zhruba od roku 1960 volná hra dětí, zejména venku, klesala. Průzkumy mezi rodiči potvrzují, že si jejich děti hrají samostatně venku mnohem méně, než si oni sami hráli v dětství, a že rodiče omezují volnost svých dětí venku především kvůli obavám z kriminality a dopravy. Průzkumy týkající povolení, aby děti mohly cestovat/chodit ze ZŠ sami domů poklesly například v UK z 86 % v roce 1971 na 25 % v roce 2010.

Zajímavé je v tomto ohledu Finsko (studie na datech 2010-2012), kde většina finských dětí ve věku 8 let mohla sama přecházet hlavní silnice, cestovat ze školy domů a vycházet po setmění, ve věku 9 let mohla většina dětí sama jezdit na kole po hlavních silnicích a ve věku 10 let mohla většina dětí sama cestovat místními autobusy. Může to být jeden z faktorů, která stojí za dobrými studijními výsledky finských dětí.

Ale zpět. Existuje mnoho studií, které ukazují, že samostatné hraní podporuje duševní pohodu dětí (okamžitý efekt) a budují (dlouhodobý efekt) duševní vlastnosti, které poskytují základ pro účinné zvládání stresových situací v životě. Výzkum ukazuje, že děti, které si mohly volně hrát v sousedství, trávily venku v průměru dvakrát více času, byly při pobytu venku mnohem aktivnější, měly více než dvakrát více kamarádů a lepší motorické a sociální dovednosti než děti, kterým byla taková hra odepřena.

Článek v časopise Nature shrnul důkazy o tom, že samostatná dobrodružství a aktivní přispívání k blahu rodiny nebo komunity zvyšují duševní pohodu dospívajících. Jiný výzkum ukazuje, že existuje významná pozitivní korelace mezi množstvím samostatně strukturovaného času (převážně volná hra) a 1) exekutivních funkcích, 2) emoční kontroly a sociálních schopností a 3) seberegulaci.

Peter Gray s kolegy konstatují, že pokles samostatné aktivity dětí, a tedy i duševní pohody, je mezinárodní zdravotní krizí a mělo by se k němu tak přistupovat. Na rozdíl od jiných krizí, jako je epidemie COVID, se k nám plíživě dostává postupně, po desetiletí, takže si jí mnozí sotva všimli.

My rodiče jsme denně vystavováni zprávám o nebezpečích, která mohou potkat děti bez dozoru. Dokonce i rodiče, kteří uznávají, že jejich dětem by prospělo více samostatnosti, se často zdráhají ji povolit kvůli realistickým obavám, že by je mohli obvinit z nedbalosti sousedé nebo, což je ještě horší, policie a odbory na ochranu dětí.

Jak to řešíte vy?