Energetická hojnost

Hojnost energie přinese inovace, řešení globálních problémů a prosperitu.

Nedostatek energie, v našem případě plynu, nás donutí šetřit s ním. Krátkodobě je to řešení energetické krize. Dlouhodobě ale potřebujeme spotřebovávat více energie, násobně více, abychom byli schopni řešit problémy, inovovat a prosperovat.

V roce 2019 lidstvo spotřebovalo 582 exajoulů primární energie. Při nepřetržitém čerpání konstantní rychlostí se tato roční spotřeba energie rovná 18,4 terawattům energie, tedy 2,4 kilowattům (kW) na osobu.

Struktura: 31% ropa, 27% uhlí, 24% plyn, 4% jádro, 7% hydro a 7% obnovitelné.

V USA spotřebovali 95 exajoulů při kontinuálním tempu 3,0 terawattů, tedy 9,2 kW/osobu. V roce 1979 Spojené státy spotřebovaly 10,8 kW/osobu, což je o 18% více než dnes. Island v roce 2019 spotřeboval 20,5 kW/osobu, což je více než dvojnásobek spotřeby USA.

Docela často můžeme slyšet, že musíme omezovat spotřebu energií. A cestou k omezení je vyšší cena. Nicméně pro inovace, pokrok a globální růst prosperity potřebujeme hodně energie. Hodně levné energie. Dlouhodobým cílem by neměla být drahá energie, ale hojnost energie.

Kdybychom chtěli, aby celá planeta dosáhla spotřeby energie na úrovni Islandu, vyžadovalo by to přechod z 18,4 terawattů na 158 terawattů nepřetržitého výkonu, což je téměř řádový nárůst. Hojnost může přinést jádro (někdy snad fúze), slunce (+vodík), geotermální zdroje...

Dva příklady. důvodem pro budoucí konflikty prý bude pitná voda. Nedostatek vody může řešit např. odsolování. To je ale zhruba 4x více energeticky náročnější než distribuce a úprava povrchové vody. Rekultivace vody může také řešit problém nedostatku vody. Odpadní vodu lze zpracovat stejným procesem reverzní osmózy jako při odsolování. Izrael takto "regeneruje" téměř 90% odpadní vody. Většina této regenerované vody se používá v zemědělství, ačkoli díky pokročilé chemické, biologické a fyzikální úpravě lze regenerovanou vodu učinit dostatečně bezpečnou pro pití. Revezní osmóza potřebuje energii = potřebujeme více energie nebo budeme mít více konfliktů.

Druhý příklad písek: písek je všude, ale pro stavebnictví potřebujeme hrubozrnný písek. Ten se většinou nachází v řekách a jezerech = zásoby jsou omezené a jeho těžba je pro životní prostředí destruktivní. A písku potřebujeme hodně: cca 50 miliard tun ročně na celém světě.

Pouštního písku je sice dostatek, ale jeho zrnka jsou pro použití ve stavebnictví příliš malá a hladká. Existuje řešení: zahřívat písek, dokud se nezačne tavit a neslepí se do hrudek. V celosvětovém měřítku by bylo zapotřebí 34% dnešní celkové spotřeby energie ke spékání dostatečného množství jemnozrnného písku pro záchranu říčních a jezerních biotopů => k tomu, aby se písek používal méně škodlivě, je zapotřebí levná a hojná energie.

Podobné příklady najdeme v zemědělství, dopravě, stavebnictví, chemickém průmyslu... Mnoho současných a budoucích problémů vyřeší hojnost energie = potřebujeme stavět nové zdroje čisté energie. V posledních letech jsme ale naopak investovaly do energií méně.