Energie: dystopie vs. utopie

Pěkný název eseje: "Dystopie, které se bojíme, nám brání v utopii, kterou si zasloužíme". Autor Ezra Klein popisuje tři různé možné cíle ve využívání energie.

Jedním z možných cílů je spotřebovávat méně, což je cíl, který se měl tendenci prosazovat v 70. letech 20. století. Klíčovou mantrou je zde "reduce, reuse, recycle". Taky se tehdy zploštil nárůst spotřebované energie na osobu (USA). Dnes tato ambice přetrvává v myšlení degrowthers a dalších, kteří věří, že lidstvu hrozí pohroma, pokud nebudeme respektovat své limity a nezbavíme se představ o nekonečném růstu.

Druhým možným cílem je používat to, co nyní, ale lépe. K tomu směřuje moderní klimatická politika. To je vize dekarbonizace: přechod na obnovitelné zdroje (slunce, vítr), při zachování zhruba stejných energetických vzorců, jaké máme.

Už samotná dekarbonizace vypadá obtížně. Takže třetí možný cíl vypadá jako sci-fi: svět energetického nadbytku. Možná i proto, že v politice jsme opustili jakoukoli skutečnou vizi dlouhé budoucnosti.

Pravice často vidí jen pomyslnou slávu minulosti a levice nespravedlnosti současnosti. Budoucnost existuje v naší politice hlavně proto, aby dala hlas našim obavám nebo naléhavost našim programům. Ztratili vizi světa, který by mohla umožnit hojnost čisté energie. Přitom rozmach prosperity a možností, který definoval posledních několik set let, byl příběhem energie.

Charles Mann napsal: Vezměte jakoukoli proměnnou lidského blahobytu - délku života, výživu, příjem, úmrtnost, celkovou populaci - a nakreslete graf její hodnoty v čase. Téměř ve všech případech se po tisíce let pohybuje na nízké úrovni a pak v 18. a 19. století prudce stoupá, jak se lidé učí využívat sluneční energii zachycenou v uhlí, ropě a zemním plynu.

Stále existuje jen málo zásadnějších nerovností než nerovnost energetická. Demograf Hans Rosling lidstvo (2010) rozdělil do skupin podle toho, k jaké energii mají lidé přístup. V té době měly zhruba dvě miliardy lidí malý nebo žádný přístup k elektřině a stále si vařili jídlo a ohřívali vodu na ohni. Přibližně tři miliardy měly přístup k elektřině, která stačila k napájení elektrického osvětlení. Další asi miliarda měla dostatek energie a bohatství na spotřebiče šetřící práci, jako jsou pračky. Pouze nejbohatší miliarda lidí si mohla dovolit létat a ti - my - spotřebovali asi polovinu celosvětové energie.

Neexistuje žádná strategie globální pomoci, kterou bychom mohli realizovat a která by dokázala zdaleka tolik, jako radikální zlevnění, zvýšení spolehlivosti a dostupnosti energie.

A pak je tu vše, co bychom mohli udělat, kdybychom k tomu měli levnou, čistou a hojnou energii. Co třeba? 15 hodinové lety zkrátit na jednu hodinu, vertikální skleníky a odsolování a dostupnost vody, přímé odstraňování CO2 ze vzduchu,

Nejde jen o fúzi. Pokrok větrné, solární a bateriové technologie je taky významný. Nemluvě o možnostech pokročilé geotermální a vodíkové technologie. Menší modulární jaderné reaktory by mohly umožnit, aby nové auta letadla nebylo potřeba ani tankovat dobíjet.

Ezra uzavírá, že čistá a hojná energie je základem, na němž lze vybudovat rovnější, spravedlivější a humánnější svět.