Inovace v USA vs. EU

EU Evropa zaostává v inovacích. To je známo dlouho. Záměr s tím něco změnit je chvályhodný. Záměr ale nestačí, jak ukazuje historie.

Před více než deseti lety EU oznámila tzv. Unii inovací. To obsahovala více než 30 akčních bodů a jeho cílem byly tři věci:

1) vytvořit z Evropy špičkovou vědeckou zemi;

2) odstranit překážky inovací, jako je drahé patentování, roztříštěnost trhu, pomalé stanovování norem a nedostatek kvalifikovaných pracovníků;

3) změnit způsob spolupráce veřejného a soukromého sektoru, zejména prostřednictvím inovačních partnerství mezi evropskými institucemi, vnitrostátními a regionálními orgány a podniky.

Cílem Lisabonské strategie bylo zvýšit výdaje na výzkum a vývoj na 3 % HDP. Co jiného bychom mohli říci dnes, když mluvíme o potřebě zvýšit inovace v EU?

Výsledek této strategie popisuje Draghiho zpráva a na úrovni financí byly výdaje v EU na úrovni 2,3 % HDP ve 2022. Pro srovnání: v USA 3,6 %, v Číně 2,6 %, v Japonsku 3,4 %. V EU najdeme země, které dávají avizovaných alespoň 3 % HDP: Švédsko, Belgie a Německo. Finsko a Dánsko těsně pod. Na úplném konci je Rumunsko s 0,5 % HDP. ČR 1,9 %.

Clemens Fuest a spol. ukazují, že důvodem zaostávání EU není to, že by vlády (národní a unijní) vydávaly na výzkum a vývoj méně než její konkurenti. V roce 2020 činily výdaje na R&D financované vládou 110 mld. EUR v EU a 150 miliard EUR v USA, což představuje velmi podobné procento HDP (přibližně 0,7 %).

Hlavním důvodem celkového rozdílu je nižší zapojení podnikatelského sektoru do výzkumu a vývoje. A z hlediska celkového efektu na produktivitu pak struktura výdajů soukromého sektoru.

V USA se 85 % podílejí na podnikových výdajích na vědu a výzkum hi-tech odvětví, především software a počítačové služby, farmaceutický průmysl a biotechnologie. V EU hi-tec tvoří menší polovinu (jak říkají matematici) a větší polovinu pak tvoří mid-ted.

Fuest se spoluautory se ptá, zda střední technologická specializace Evropy je trvalá past. Podívejme se v čase (za posledních 20 let) na tři největší společnosti z hlediska výdajů na vědu a výzkum. V roce 2003 byly mezi top 3 firmami v USA Ford (automotive), Pfizer (farma) a GM (automotive). V roce 2012 automotive vypadlo, zůstala farma a na prvním místě software a na druhém hardware. V roce 2022 už jen software: Alphabet, Meta a Microsoft. EU. V roce 2003 2x automotive = Mercedes a VW + Siemens. V roce 2012 už jen automotive: VW, Mercedes a Bosch. A v roce 2022 se na to nic nezměnilo. V EU nejvíce na inovace dávají automobilky a v USA softwarové firmy. Průmyslu EU (ale i Japonska) se nepodařilo přejít na high-tech odvětví.

Jedním z důvodů může být skutečnost, motivace alokovat kapitál do hi-tech podniků byla v USA mnohem vyšší než v Evropě: rozdíl v ziskových maržích mezi hi-tech a mid-tech v Evropě byl 3 procentní body a v USA 7 pp. Odvětví náročná na výzkum a vývoj lze považovat za přirozené oligopoly, v nichž se objevuje několik lídrů trhu. Vývoj zisků odráží tyto zákonitosti přirozeného vzniku oligopolu. Počáteční výhoda USA v oblasti špičkových technologií se v průběhu času zvětšovala, zatímco odvětví EU (a Japonska) zůstávala ve svém vzorci specializace. Z tohoto pohledu může EU uvažovat o tom, že by zásahem přerušila tuto závislost a oligopolní strukturu a poskytla podmínky pro alternativní model specializace v EU.

Dále, v USA sehrála klíčovou roli při podpoře vzniků špičkových technologií agentura DARPA/ARPA. Důležitá je nezávislost ARPA: výběr projektů, které mají být financovány, je ponechán na agentuře, která v současné době zaměstnává téměř 100 vysoce kvalifikovaných programových manažerů. Oblasti, které financuje jsou obranný sektor, energie, zdraví a AI.

Evropskou DARPA měla být EIC (Evropská rada pro inovace). EIC má rozpočet 1 mld. EUR, DARPA 4 mld. USD. Rozdíl není jen v penězích. ARPA financuje projekty už na úrovni "proof-of-concept". Jakmile dosáhne projekt demonstrační fázi, tak ponechává prostor pro soukromý kapitál. EIC dává na projekty v podobné fázi jen 1/3 svého rozpočtu a 2/3 jdou na podporu malých a středních firem, tedy v pozdější fázích inovací. Dá se říci, že EIC nahrazuje velmi slabý VC/kapitálováý trh v EU. A díky velikosti EIC jej nahrazuje naprosto nedostatečně.

K tomu přidejme, že výběr projektů je v EIC politicky řízen a EIC má málo projektových manažerů, kteří se díky tomu věnuji i projektům mimo svou odbornost.

EIC tak potřebuje reformu. Především více spoléhat na odborníky a dát jim nezávislost při výběru projektů. Dále se více soustředit na výzkum v dřívějších fázích vývoje. Sloučit další agentury (např. EIF). A především zapracovat na posílení kapitálového trhu a trhu rizikového kapitálu. Protože tyto soukromé peníze nikdy nebudou moci (a ani by neměly) nahradit veřejné peníze.

Diagnózu slabých inovací v EU známe dlouho. Potřebujeme skutečně realizovat strukturální a institucionální změny, které zaostávání zastaví.