Jaderná fúze, sny a motivace

Znáte ten vtip, že jaderná fúze je už od 50. let stále 20 let od uvedení praxe? Existuje mnoho technických důvodů, proč ještě neumíme "vyrábět hvězdy". Já ale za vším vidím pobídky

Důvodem, proč ještě nemáme jadernou fúzi, je to, že jsme se jako civilizace nikdy nerozhodli, že je to priorita. Financování jaderné fúze je oříšek: v roce 2016 vydaly USA v dotacích na buráky 2x více než na výzkum jaderné fúze. Takže asi tak.

V 70. letech chytré hlavy spočítaly, kolik se musí investovat do jaderné fúze, aby technologie byla k dispozici v nějaké dohledné době. Celkové náklady by byly nižší než na program Apollo, podobné jako na Mezinárodní vesmírnou stanici a vyšší než na urychlovač v CERNu.

Pro sichr daly do výpočtů i scénář "fúze nikdy", pokud by výdaje zůstaly na úrovni z konce 70. let. No a realita byla dokonce pod touto úrovní. A tak jsme z vtipu udělali realitu.

Dlouhodobé velké projekty, které je schopen financovat stát, přitom byli přinesly mnoho inovací i mimo původní obor. Mariana Mazzucato výborně dokládá, že iPhone není výsledkem geniality Jobse, ale právě vládních programů, které Jobs "jen" geniálně spojil, zabalil a prodal.

V roce 1961 Kennedy vyhlásil cíl programu Apollo: do 10 let přistát na Měsíci a zase zpět bezpečně na Zem. Cíl splněn v roce 69. Náklady: 170 mld. USD (v cenách z roku 2005). Přitom v době vyhlášení USA uměly "jen" suborbitální let.

Potřebujeme k takové vizi, mobilizaci a výkonu silnou motivaci. Funguje jen ohrožení? Tedy Rusko? (studená válka) Energetická krize a chudoba? (ropné krize) Jiná civilizace? (Problém tří těles) Pandemie? (projekt Warp Speed) Nebo lze spoléhat i na pozitivní motivaci?