Kognitivní schopnosti nestárnou - pokud jim to nedovolíte

Kognitivní schopnosti jsou základním kapitálem každého jednotlivce – i celé ekonomiky. Dlouho jsme věřili, že tento kapitál od věku třiceti let pomalu eroduje. Čím starší jsme, tím méně schopní? Nová data ale vyprávějí úplně jiný příběh. A ten má jasné důsledky pro jednotlivce i pro stárnoucí společnosti, které čelí obavám z poklesu produktivity.

Staré dogma pod drobnohledem

Tradiční představy o tom, že lidské schopnosti kulminují někdy kolem třicítky a pak nevyhnutelně slábnou, vycházejí především z tzv. průřezových (cross-sectional) dat. Ta srovnávají schopnosti různých věkových skupin v jednom časovém bodě – a tím pletou dohromady vliv stárnutí a rozdíly mezi generacemi (například ve vzdělání).

Autoři Hanushek, Kinne, Witthoeft a Woessmann proto využívají unikátní longitudinální data z Německa, která sledují tytéž jednotlivce opakovaně v čase. A výsledek? Kognitivní schopnosti ve skutečnosti rostou do poloviny čtyřicítky, přičemž čtenářská gramotnost dosahuje vrcholu až v 46 letech. A úpadek? Ten není ani strmý, ani nevyhnutelný.

Klíč je v používání. Ne v biologii.

Rozpad kognitivních schopností není biologickým osudem – je výsledkem nečinnosti. Studie totiž ukazuje, že ztráta schopností se týká výhradně těch, kteří je v práci ani doma příliš nevyužívají. Jinými slovy: kdo nečte, nepočítá a netrénuje mozek, ten o jeho výkonnost přijde – bez ohledu na věk.

Naopak lidé s nadprůměrným využíváním dovedností si nejen udržují, ale i zlepšují výkonnost až do padesátky a dále. Ať už jde o čtení e-mailů, práci s čísly, nebo rozhodování v každodenním životě, aktivní mozek stárne jinak než pasivní.

Ekonomické důsledky: víc než jen osobní příběh

Pro ekonomy je tohle zásadní zjištění. Kognitivní dovednosti jednotlivců nejsou jen otázkou sebezdokonalování – přímo ovlivňují produktivitu, mzdy a hospodářský růst. Pokud stárnutí populace nutně neznamená úpadek schopností, pak mohou být dopady demografických změn méně dramatické – za předpokladu, že investujeme nejen do vzdělání v mládí, ale i do jeho celoživotního udržení nebo dokonce zvyšování.