Nic vás dostane na Měsíc

Představte si, že byste měli velký arch papíru. Přeložte ho napůl. A ještě jednou jej přeložte napůl. Tak a teď si představte, že byste ho takto dokázali přeložit padesátkrát. 

Já vím, že byste ho takto přeložit nedokázali. Normální A4 jde přeložit maximálně sedmkrát, osmkrát. Ale zkuste si představit, že to dokážete. 
Moje otázka je, jak vysoký by byl výsledný sloupec takto složeného papíru?
Hádáte, že jako tlustá kniha? Ne. A dokonce pokud byste byli odvážní a řekli, že výsledný sloupec bude stejně vysoký, jako všechny knihy z vaší knihovny srovnané na sebe, tak byste ve vašem odhadu byli daleko od skutečného výsledku.
„Ve skutečnosti bude výsledný sloupec přibližně tak vysoký, jako je vzdálenost od Země ke Slunci“, píše ve své knize Bod zlomu Malcolm Gladwell (pokud jste nečetli, tak doporučuji na prodlužující se večery). 
Zdá se vám to neuvěřitelné? To je dáno tím, že nám lidem tento výsledek přijde naprosto neadekvátní příčině. Tenký papír na začátku. Když ho přeložíme poprvé napůl, tak je to pořád tenký papír. NIC se vlastně moc nezměnilo. Proto si neumíme představit, že by tato padesátkrát opakovaná činnost mohla vést až ke Slunci. To je přece nepřiměřené.
Nicméně pokud odložíme očekávání přiměřenosti, tak dokážeme pochopit, že malé události mohou mít za následek velké změny. 
A především, „že se tyto změny mohou udát velice rychle“. 
Máme tendenci podceňovat důsledek změn. Zvlášť pokud se nám zdají tyto změny malé. Ale jejich kumulace může vést k bodu zlomu, který najednou spustí lavinu. Svět se totiž nechová lineárně.
My lidé (troufám si mezi ně zařadit i ekonomy a analytiky) se často spoléháme právě na to, že svět lineární je. A proto jsme často překvapení, když svět nám připomene, že to tak není. 
Spisovatel C.S. Lewis to komentoval takto: „Není vtipné, jak den za dnem se nic nemění, ale když se podíváme zpátky, tak je dnes všechno jinak?“ Je.