Panický strach z radioaktivity vs. energetická krize
Proč se tak moc bojíme radioaktivity? Proč je veřejnost v některých zemích tak moc proti jaderným elektrárnám? A to navzdory tomu, že ve srovnání s fosilními palivy je naprosto bezpečná. Správný příběh má mít zápletku a hrdiny, klidně i negativní. V rámci dramatizace můžeme říci, že jsme uvěřili jedné velké lži. Její počátky lži sahají až do období po druhé světové válce. A to, že věříme této lži je jednou z příčin energetické krize.
Jack Devanney popisuje, jak se po WW2 inteligence obrátila proti jaderným zbraním a hledala způsob, jak zastavit jejich testování. V čele tohoto boje stála Rockefellerova nadace, která se cítila osobně odpovědná za jadernou bombu.
Ta v rámci podpory teoretické fyziky ve 30. letech 20. stol. financovala téměř všechny velikány projektu Manhattan. Financovala i cyklotron v Berkeley. Ten se ukázal jako rozhodující pro vytvoření bomby. Nadace byla odhodlána "chybu" napravit zveličením zdravotních rizik.
My lidé přitom žijeme v moři radiace. Každou minutu je každý z nás bombardován milionem nebo více radioaktivních částic, které jsou schopny narušit chemii našich buněk. V některých oblastech s vysokým pozadím může být počet zásahů deset milionů nebo více za minutu.
Naštěstí nás evoluce vybavila řadou účinných procesů, které toto poškození napravují, aniž bychom si toho byli vědomi. Tyto opravné procesy mohou být přetíženy, pokud je dávka dostatečně vysoká. Takové dávky je ale obtížné dosáhnout, a to i v případě velkého úniku záření.
Rockefellerova nadace a její spojenci se ale rozhodli tvrdit, že záření způsobuje genetické poškození, že toto poškození je nenapravitelné a že výše tohoto poškození je úměrná celkové obdržené dávce bez ohledu na to, jak rychle nebo pomalu tato dávka vzniká = LNT.
LNT = Linear No Threshold = bezprahový lineární účinek záření. Argument pro LNT byl založen na pokusech, při nichž extrémně vysoké dávky způsobily mutace octomilek. Dávky záření byly více než 100 000krát vyšší, než s jakými bychom se setkali při úniku z jaderné elektrárny.
LNT se prosadilo navzdory tomu, že byla v rozporu s dobře zavedenými radioterapeutickými postupy, jako je rozdělení dávky na frakce podávané po dobu přibližně jednoho týdne, aby se zdravá tkáň mohla obnovit.
Dále, v roce 1948 byl rozšířen výzkum důsledků záření na octomilky a ukázalo se, že existuje hranice, pod níž není detekovatelný nárůst počtu mutací v důsledku záření. Takže linearita je nesmysl.
V roce 1956 desetiletá studie 70 000 těhotenství přeživších atomové bomby nezjistila žádné statisticky zjistitelné genetické poškození dětí, které byly počaty po svržení bomb. Teorie genetického poškození ztroskotala a shořela.
Přesto v roce 1959 Národní rada pro radiační ochranu, jejíž mnozí členové byli financováni Nadací, doporučila, aby normy radiační ochrany byly založeny na LNT. Komise pro atomovou energii toto doporučení nemusela přijmout. Sama financovala výzkumy, které byly proti LNT.
Přesto se AEC raději rozhodla přijmout LNT jako realistický model škodlivosti záření, než aby čelila PR reakci, která by nastala v důsledku pečlivě organizované Rockefellerovy kampaně, kdyby doporučení odmítla.
Přijetí LNT = nehoda by mohla zabít desítky tisíc lidí dotlačil jaderný establishment k tvrzení, že k významnému úniku nikdy nedojde, protože nesmí. A tak se postupně zdrodila ALARA.
ALARA = As Low As is Reasonably Achievable = zásada, že jakýkoliv únik záření je nepřijatelný a elektrárna toto riziko musí snižovat. Jinými slovy, neexistují žádné limity. A kritériem není to, zda případné přínosy snížení převažují nad náklady. Kritériem je: může si to elektrárna dovolit?
Jack Devanney tvrdí, že ALARA rychle vyřadila jadernou energetiku z trhu. Objednávky nových elektráren se v roce 1975 zastavily. Bylo to čtyři roky před Three Mile Island, tedy v době, kdy se jaderná energie těšila silné podpoře veřejnosti. A regulační západka funguje pouze jedním směrem. Odhady ukazují, že regulace zvýšila náklady na výstavbu elektráren zhruba o třetinu. Nicméně některé náklady lze na regulaci hodit obtížněji, ač s ní souvisejí. Jsou spojené s finančními náklady díky prodloužení výstavby, protože trvá, než nová je nová regulace interpretována prakticky pro stavaře a projektanty.
Zpět k LNT: kataklyzmatická lež je nepravdivá. LNT není realistický model škodlivosti záření. Křivka odezvy na dávku je vysoce nelineární a kriticky závislá na dávkovém příkonu.
Laboratorní pokusy na buňkách, rozsáhlé testy na zvířatech a jedna studie na lidech za druhou nezjistily žádné statisticky spolehlivé poškození, pokud dávkové příkony výrazně nepřekračují dávkové příkony přirozeného pozadí v oblastech s nejvyšším pozadím.
Dávka záření se měří v jednotce milisievert, mSv. Průměrná denní dávka na pozadí je přibližně 0,007 mSv. Rozptyl je ale velký. Jsou oblasti, kde je nižší než 0,003 mSv. Oblasti s denní dávkou přesahující 0,03 mSv jsou taky běžné.
Oblastí s vysokým pozadím je pobřežní pás Kéraly. Po dobu 15 let zde bylo zkoumáno 173 tis. lidí. Obyvatelé Karunagappally za dané období obdrželi 628 mSv a měli o něco nižší výskyt rakoviny než jejich sousedé, kteří obdrželi 35 mSv.
Další studie. V letech 1915 až 1950 byly číslice na svítících cifernících hodinek malovány ručně pomocí radiační barvy. Přibližně do roku 1930 používaly malířky jazyk, aby zformovaly špičku štětce do špičky a nasály tak radium do svého těla. Chemicky je radium podobné vápníku a hromadí se v kostech. Celkové dávky v kostře se lišily více než tisícinásobně. Maximální kumulativní dávka však činila neuvěřitelných 444 000 mSv. Navzdory obrovským kumulativním dávkám byly diagnostikovány pouze dva typy rakoviny: 64 karcinomů kostí a 32 karcinomů hlavy. Spolehlivá měření dávek byla k dispozici u 2 383 žen. Všech 96 případů rakoviny se vyskytlo u 264 žen s dávkou v kostech vyšší než 190 000 mSv.
Dálší: při stavbě 180 bytových domů na Tchaj-wanu byla omylem použita výztuž obsahující kobalt-60. Během 20 let dostalo 8 000 lidí v průměru 400 mSv každý. Kohorta s vysokou dávkou (asi 11 %) obdržela průměrnou kumulativní dávku 4000 mSv s maximem 6000. Normálně očekávaný počet rakovin u této populace je 115; skutečně pozorovaných rakovin bylo 95. Podle LNT bychom měli pozorovat 153 případů rakoviny.
Lidé, kteří přežili atomovou bombu, absorbovali dávku v krátkém časovém období. Výzkum ukazuje, že akutní dávka přesahující přibližně 200 mSv zvyšovala výskyt rakoviny. Pod 100 mSv nebyl nepozorován významný dopad.
Při dosavadních třech velkých únicích z jaderných elektráren nepřekročila denní dávka obyvatelům 1 mSv/den. Při TMI činila průměrná dodatečná dávka v oblasti asi 0,015 mSv, což je o něco méně než jednosměrný let mezi New Yorkem a Los Angeles.
Studie Harvard Medical School z roku 2019 zjistila, že úmrtnost na rakovinu v ukrajinských okresech nejblíže Černobylu se statisticky nelišila od úmrtnosti v celé zemi.
U skupin lidí, které dostaly dávku chronicky, zjistíme, že téměř nezáleží na tom, jak velká je kumulativní dávka, pokud je dávka nižší než cca 10 milisievertů denně. Pouze u malířek, jejichž dávkový příkon přesáhl 25 mSv/den, se vyvinula rakovina kostí.
Sečteno a podtrženo: tvrzení o kataklyzmatu je nepravdivé. Jakmile ale jaderný establishment přijal LNT, byla jaderná energetika odsouzena k zániku. LNT vyústila v ALARA. ALARA rychle vyřadila jadernou energetiku z provozu. Jadernou energetiku by přitom šlo regulovat podobně jako jakoukoli jinou vysoce prospěšnou a nebezpečnou činnost.
Když jsem tento text publikoval na Twitteru, tak na něj reagoval Marek Ruščák, ředitel odboru výzkumu jaderné bezpečnosti ve Státním ústavu radiační ochrany. Za reakci pod děkuji! Píše, že udržitelnost LNT je diskutována regulátory. ALARA podle něj nepřispěla ke konci rozmachu jaderné energeticky. Regulace je podle něj vyvážená (náklady vs. rentabilita). Podle něj jsou hlavní problémy jaderné energetiky 1) veřejné mínění (který je ale ovlivněn přehnaným strach z radioaktivity a podceněním zdravotních rizik uhlí a ropy), 2) délka povolovacího procesu (návrh, umístění, studie dopadů na životní prostředí, studie bezpečnosti, délka procesu stavebního povolení) a 3) vysoké riziko prodlení v extrémně komplikovaném procesu.
