Pelmel #2: ženy a muži na trhu práce, kompetence státu a dlouhodobá investice
Vzdělání v ČR: v roce 2022 dosáhlo 27 % mužů ve věku 25-34 let terciálního vzdělání (= VŠ). To je hodně nízké číslo. Ze zemí OECD jen Italové mají nižší podíl. Průměr OECD je na 41 %.
43 % žen v ČR dosáhlo VŠ vzdělání. Výrazně více než muži. Ten podíl je taky nízký ve srovnání se zeměmi OECD (průměr 54 %), ale je vyšší než například v Německu (40 %).
„Láska nespočívá v tom, že se díváme jeden na druhého, ale v tom, že společně hledíme stejným směrem.“ Antoine de Saint-Exupéry
Na trhu práce pozornost poutá pozornost míra nezaměstnanosti, ale výrazně méně lidi zajímá míra neaktivity. Přitom ta je také důležitým indikátorem efektivity trhu práce.
Míra neaktivity měří podíl osob, které nepracují ani aktivně nehledají práci. Průměr míry neaktivity v zemích OECD pro osoby ve věku 25-34 let s VŠ vzděláním je na 9 %. V případě ČR je to 21 % (2022). Ze zemí OECD jen Itálie je na tom stejně, nikdo nedosahuje vyššího čísla.
Míra neaktivity je obvykle vyšší u žen. V případě VŠ vzdělání je průměrný rozdíl mezi muži a ženami v zemích OECD 6 procentních bodů. V ČR více než 25!
Přitom platí, že vyšší vzdělání = vyšší příjmy. Když si uvědomíme, že podíl žen s VŠ vzděláním je vyšší než u mužů, tak vysoký podíl neaktivity u žen je z makro pohledu velkým mrháním talentu, potenciálu, lidského kapitálu, který ve finále vede k nižší prosperitě celé společnosti
Proč je rozdíl tak velký? Mimo jiné díky nízkému podílu zkrácených úvazků, dostupnosti školek.
I proto v našem Indexu prosperity dosáhla ČR vloni v pilíři Trh práce 16. místo z 27 zemí EU. A letos se to nezlepší, spíše naopak.
"Když máte jen kladivo, všechno vypadá jako hřebík" Abraham Maslow
Business správně volá do deregulaci, snížení byrokracie. Rozpočtová odpovědnost vyžaduje snížení výdajů a tím i nákladů na provoz státu. Často proto zaznívá heslo "Propusťte úředníky!".
Paradoxní je, že jednoduché propuštění úředníků by nejvíce negativně zasáhlo business, a lidi. Kdo by vyřizoval jejich žádosti, schvaloval, povoloval? Ano, nestačí jen propustit úředníky. Musí se změnit agendy, zákony, procesy, systémy, úroveň digitalizace...
A aby se to povedlo, tak musíme mít paradoxně výrazně vyšší kapacitu státu, tedy schopnost a kompetence státu tyto změny provést. Je to dobře vidět na stavebním řízení. Ještě lépe je to vidět na systémech a zdigitalizovaných agendách na ostatních ministerstvech, které jsme neviděli, protože neexistují. Z jednoduchého důvodu: nemají kapacitu reformy a digitalizaci provést (nemluvě o politické odvaze a vizi, ale to není na úřednících).
Pěkně to popisuje Tyler Cowen: "Základní paradox je tento. Vládní regulace jsou zakotveny v rozsáhlém, těžkopádném a složitém souboru institucí. Jejich odstranění nebo výrazné omezení by vyžadovalo velkou kapacitu státu - tedy státní kompetence. Deregulátoři jsou však vůči větší státní kapacitě nedůvěřiví, protože s sebou nese potenciál pro další státní regulační opatření. Představte si to takto: Kdyby někdo řekl libertariánský orientovanému odborníkovi na efektivitu státní správy, že k tomu, aby se stát omezil, musí nejprve získat více pravomocí, pravděpodobně by s křikem utekl."
Bez větší kapacity státu je vize efektivního státu jen snem.
Investování do akcií
Základní poučka: je to dlouhodobá, mnohaletá investice.
Skutečnost: v průměru v současnosti drží investor akcie méně než rok.
“Jak jsme se poučili? V krátkém období se trh Grahamovým principům vysmívá, ale v dlouhém období se jim vždy dostane rehabilitace. Jestliže nakupujete akcie jen proto, že jejich cena roste - místo toho, abyste se ptali, zda se zvyšuje fundamentální hodnota společnosti-eminenta - bude vás to dříve nebo později šeredně mrzet. To není jen pravděpodobnost. To je jistota.” Benjamin Graham
...i skladník ve šroubárně si může přečísti...