Politická polarizace je problém: lidé nejenže nesouhlasí s lidmi s opačným politickým názorem, ale často jimi i aktivně pohrdají.
Nenávist vůči jiným stranám se stala silnější silou než láska k vlastní straně.
Proč polarizace roste? Odpověď nabízí práce Victoria A. Parker a spol. "The Ties that Blind: Misperceptions of the Opponent Fringe and the Miscalibration of Political Contempt".
Vysvětlení je vlastně jednoduché: lidé na obou stranách politického spektra značně přeceňují převahu extrémních názorů na druhé straně.
Tento jev se nazývá falešná polarizace: polarizace založená nikoli na skutečných rozdílech v modálních názorech obou stran, ale na nesprávně vnímaných rozdílech.
Nedorozumění, které má ale negativní dopady na demokratický proces.
Autoři ukazují, že máme tendenci podceňovat váhu umírněných názorů na druhé straně a naopak výrazně nadhodnocovat převahu extrémních názorů. U každého extrémního názoru lidé odhadovali, že s ním souhlasí většina jejich politických oponentů, zatímco ve skutečnosti s ním většina nesouhlasila.
Čím více lidé přeceňovali převahu extrémních názorů na druhé straně, tím více se jim druhá strana nelíbila. Důležité je, že nesympatie k politickým oponentům byla mnohem těsněji spojena s jejich vnímáním extrémních názorů než umírněných. Jinými slovy, nemáme je rádi ne kvůli skutečně zastávaným postojům, ale kvůli námi špatně odhadnutým názorům.
Myslím si, že jsou extrémisti, proto je nemá rád. Co přichází dál? Čím více se lidem nelíbili příslušníci a zastánci jiných stran, tím méně byli ochotni se s nimi jakkoli angažovat: jezdit s nimi taxíkem, diskutovat s nimi o politice, scházet se s nimi nebo jim dokonce podat ruku. Tato neochota zapojit se do diskuse s druhou stranou je větším problémem, než by se na první pohled mohlo zdát. Tím, že se lidé od svých politických oponentů oddělují, si vylučují jakoukoli možnost, aby své falešné názory na ně uvedli na pravou míru.
Čtvrtým hlavním zjištěním bylo, že lidé se zdráhají kritizovat extrémní názory své vlastní strany. Jedním z důvodů je to, že přeceňují podporu těchto extrémních názorů. A taky proto, že nenávist a strach lidí z druhé strany může povzbudit jejich touhu vystupovat jednotně.
Zajímavým zjištěním je, že politicky angažované média pomáhají polarizaci zvyšovat. Polarizace prodává.
Šestým zjištění je obzvláště znepokojivé. Jakmile jedna strana začne mít podezření, že druhá strana používá nekalé taktiky - bez ohledu na to, zda má skutečně pravdu -, pravděpodobně začne mít pocit, že její vlastní strana nemá jinou možnost než dělat totéž. Když si toho druhá strana všimne, bude mít pocit, že nyní musí zvýšit hlasitost vlastního používání nekalých taktik... začarovaný kruh stále více protidemokratického chování.
Animozita a rozhořčení mohou být uspokojivé, ale hrozí, že stranický konflikt bude nesprávně zaměřen na relativně vzácné problémy a odkloní se od skutečnějších, ale potenciálně řešitelných politických neshod. To znamená, nižší ekonomický růst, nižší životní úroveň a prosperita.
Nepřekvapivá zjištění, ale co s tím? Jak spolupracovat na "likvidaci" fanatiků v nepřátelských řadách?
A co když se ukáže, že daná záležitost není extrémní a fanatický postoj konkurence, ale jejich mainstream?