Říká se, že když Německo dostane rýmu, Česko dostane chřipku. Co když ale Německo ale trápí chronická bronchitida.

Červencový index nákupních manažerů měřící náladu firem přinesl chmurný obrázek pro průmysl, ale i pro služby. Služby v EMU, USA, ale i v Číně se sice drží nad 50 bodovou hranicí, ale dochází k zhoršování nálady. Průmysl je ve výrazně horší kondici. Čína osciluje kolem padesátky, ale EMU, i USA jdou pod. Kritická situace je v Německu, kde index nákupních manažerů v průmyslu poklesl dokonce pod 40 bodů. A nejde jen o pocit: nové objednávky v německém průmyslu meziročně klesají od března 2022.

Tohle jsou špatné zprávy nejen pro český průmysl a tím pádem i pro celou českou ekonomiku. Korelace mezi vývojem německé průmyslové výroby a té české naznačuje, že ta německá vysvětluje 75% variability té české. Vtipy o tom, že jsme další spolková země, nejsou úplně od věci. Navíc český průmysl nereaguje na německý 1:1, ale o něco silněji.

Tohle všechno je fajn, když funguje německá exportní mašina. Ale ona nefunguje. HDP Německa se nejenže nevrátilo na růstový trend, které zažívalo v letech 2010-2018. Německo dokonce nedokázalo se ani pořádně vrátit na úrovně před covidem. Pro srovnání USA: jsou 6% nad úrovní z konce 2019 a víceméně na svém trendovém růstu.

To, že nefunguje německá exportní mašina se dramaticky propisuje i do české ekonomiky. Jestliže se německé HDP nedokázalo vrátit na úrovně z konce 2019, tak se podívejte, kde je Česko. Taky pod, a je v tom nejhorší ze všech zemí EU. Určitě jste už slyšeli bonmot, že pokud Německo dostane rýmu, tak my chřipku. Tak si zkuste představit, že Německo dostalo chřipku nebo dokonce chronickou bronchitidu.

Německo už před více než dvaceti lety mělo označení „nemocný muž Evropy“. Tehdy se jí to podařilo překonat dík reformám trhu práce (hartzovy reformy), díky slabé měně (přijetí eura zastavilo do té doby posilující trend marky) a díky silné poptávce po strojích a autech z Číny.

Politico ve své analýze například píše, „Najednou se nad bývalou evropskou velmocí rozpoutala dokonalá bouře, která signalizuje, že současná recese není jen ‚technická‘, jak se politici modlí, ale spíše předzvěstí zásadního zvratu v ekonomické situaci, který hrozí otřesy v celé Evropě a vnese ještě větší otřesy do již tak polarizované politické krajiny kontinentu.“

Německé firmy čelí toxickému koktejlu vysokých nákladů na energie (a Energiewende situaci jen zhoršila), nedostatku kvalifikovaných pracovníků a spoustě byrokracie, pokračuje Politico. Zájem zahraničních investorů o Německo klesá již pátým rokem a vloni FDI dosáhly nejnižší hodnoty od roku 2013. V Německu se mluví o deindustrializaci, spor se vede, jestli bude plíživá nebo rychlejší.

„Nejdůležitější průmyslové segmenty v Německu - od chemického průmyslu přes automobilový až po strojírenský - mají kořeny v technologiích 19. století. Německo po desetiletí prosperovala díky optimalizaci těchto výrobků, mnohé z nich buď zastarávají (spalovací motor), nebo jsou prostě příliš drahé na to, aby se v Německu vyráběly.“

Marcel Fratzscher, šéf německého hospodářského institutu DIW: "Německo nemá v žádném z nejdůležitějších odvětví orientovaných na budoucnost co nabídnout. To, co existuje, je starý průmysl."

No, Německo bylo například průkopníkem technologie solárních panelů a na počátku nultých let bylo jejich největším světovým výrobcem. Nicméně poté, co Číňané okopírovali německé návrhy a zaplavili trh levnými alternativami, se tento německý segment zhroutil.

Německý BioNtech oznámil velké investice, ale v UK. BASF staví nové fabriky v Číně, a naopak omezuje výrobu v Německu.

Automobilový průmysl, který byl dlouho zdrojem národní hrdosti se stal Achillovou patou. Politico upozorňuje, že Mercedes, BMW a Volkswagen se dlouhá léta odmítaly vzdát spalovacího motoru. Tato chyba otevřela dveře Muskovi a především Číně, která začalo do vývoje elektroaut investovat před 15 lety a vybudovala si značný náskok. VW dominoval výrobě aut v Číně po desetiletí. Už jej překonal místní konkurent BYD. Přitom Čína představuje 40% tržeb VW. Ačkoli se německé automobilky snaží dohnat vývoj v elektromobilitě, tak jim stále chybí konkurenční výhoda, které se těšily více než sto let se spalovacími motory. Základní technologií v elektromobilu totiž není motor, ve kterém byly tyto firmy světovou špičkou, ale baterie, která je založena na chemii, nikoliv na strojírenské zručnosti.

Nedostatek pracovní síly. Nedostatek levné energie. Nadměrná byrokracie. Skřípající infrastruktura. Podcenění geopolitických rizik. Polarizace společnosti…

Máme velmi podobné problémy a česká ekonomika se tentokrát už jednoduše nesveze na německé vlně jako v předchozích dvou dekádách. Naopak, potřebujeme decoupling od Německa, respektive decoupling od levné výroby s nízkou přidanou hodnotou. Druhá ekonomická transformace české ekonomiky je nutností. 👇