V ČR často slyšíme, že je potřeba vyřešit zneužívání sociálních dávek. Jsou sociální dávky zlem, které brání, aby se lidi dokázali sami o sebe postarat a dostat se z chudoby?
Ekonomové zkoumali rozdíly v rozdíly v mezigenerační chudobě ve Spojených státech, Austrálii, Dánsku, Německu a Spojeném království. Překvapením není, že perzistence mezigenerační chudoby v USA je čtyřikrát silnější než v Dánsku a Německu a dvakrát silnější než v Austrálii a UK. To už z dat víme dlouho.
Zajímavé totiž je, co setrvání v chudobě dokáže snížit nebo zvýšit. Autoři studie zkoumali vliv rodinného zázemí (dvourodičovská domácnost, úroveň dosaženého vzdělání matky atd.), rasovou diskriminaci, vliv geografického znevýhodnění, vliv tzv. mediators (zda získá titul, práci, ožení se atd.) a vliv daní a vládních transferů. Tedy sociální politiky.
Zajímavé je, že jediným z těchto faktorů, který vysvětluje podstatnou část znevýhodnění v USA, je poslední z nich. Chudé americké děti mají mnohem větší pravděpodobnost, že vyrostou v chudobě, než děti v jiných bohatých zemích, a to bez ohledu na jejich rasu, místo narození, rodinné zázemí nebo na to, zda v raném věku dodržují "posloupnost úspěchu". To neznamená, že na věcech, jako je rodinné zázemí a získání vzdělání, nezáleží. Každopádně záleží. USA ale v těchto dimenzích nevypadají hůře než ostatní země.
Jediný velký vysvětlitelný rozdíl, který autoři mezi bohatými zeměmi zjistili, jsou daně a transfery = sociální politika. V místech, jako je Velká Británie a Austrálie, pomáhají daně a sociální stát některým chudým lidem dostat se z chudoby. Podle odhadů vysvětlují třetinu rozdílu v přetrvávání chudoby. Zároveň výsledky ukazují, že pokud si chcete splnit americký sen, tak se přestěhujte do Dánska.
Jinými slovy: silný sociální stát pomáhá. Někteří konzervativci tvrdí, že sociální dávky uvězní chudé lidi v kruhu chudoby. Tento článek je dalším důkazem, že opak je pravdou. Můžeme se bavit o designu a efektivitě opatření, ale ne o principu.