Tak se člověče přiznejte! Jste homo economicus, nebo ne?

Člověk se nechová podle učebnic klasické ekonomie. Pokud máme pocit, že se vůči nám někdo snaží chovat neférově, tak mu dáme co proto, i za cenu, že sami budeme mít nějakou ztrátu.

Musím říci, že jsem příznivcem behaviorální ekonomie, která nám ukazuje, že paradigmata, která jsme se učili v ekonomii o homo economicus, v realitě nemusí platit. A proto i některé závěry klasické ekonomie nemusí platit. A bylo by proto mylné předpokládat, že platit začnou.

Dnes jeden příklad za všechny. Představte si, že dostanete tisícovku. A váš úkol je rozdělit tuto tisícovku na dvě části. Jednu část dáte druhému účastníkovi experimentu, kterého neznáte. A on nezná vás. Pokud tento člověk tuto částku akceptuje, tak mu zůstane a vám připadne zbytek. Pokud neakceptuje, tak nikdo nedostane nic. Ani vy, ani on.

Co říká klasická ekonomie? Říká, že máte tomu druhému nabídnout minimum, třeba korunu. Ten druhý ji akceptuje, protože jedna koruna je vždy více než nic.

A jaká je praktická zkušenost s tímto experimentem? Pokud čekáte, že klasická ekonomie dostane na frak, tak máte pravdu. Minimum, které druhý akceptoval, bylo 400-450 korun. Cokoliv menšího bylo zamítnuto, protože nebylo fér.

Píšu tady sice o korunách, ale tento experiment byl prováděn v USA, takže šlo ve skutečnosti o sto dolarů. Takže 40-45% částky pro druhého platí pro USA.

Ukázalo se totiž, že výše akceptované částky se liší zemi od země. Někde se musel ten první dokonce spokojit s částkou nižší než polovina (takže částku, kterou dostal ten druhý byla vyšší než 50%). Například v Japonsku.

Dále se ukázalo, že opilí také požadují vyšší částku pro akceptaci rozdělení, a pokud dostanou nižší, tak se jejich rozhořčenost zvyšuje. Myslete na to, až se dostanete do křížku s opilcem a budete si myslet, že máte férové řešení této zapeklité situace.

Co z toho plyne? Člověk má férovost pod kůží. S pojmem férovosti, respektive s pocitem férovosti umí pracovat politici. Je přece férové, aby ti, co vydělávali více, i více do společnosti vraceli (levice). A stát je přece neefektivní, takže když jej zmenšíme, využití zdrojů bude efektivnější a férovější (pravice).

Pokud máme pocit, že se vůči nám někdo snaží chovat neférově, tak mu dáme co proto, i za cenu, že sami budeme mít nějakou ztrátu. To je potřeba mít na paměti např. při stanovování cen. Pokud zákazník nemá pocit, že cena, kterou platí, je férová, tak může odejít ke konkurenci. A to i v případě, kdy u konkurence nakonec zaplatí více. Ale zaplatí férovou cenu.