Zelená revoluce

Nejúspěšnější inovace a forma zahraniční pomoci pro rozvojové země

Zelená revoluce přinesla výrazný nárůst produktivity v zemědělství (dvojnásobný ve srovnání s průmyslem). Jde o efekt kombinace moderních technologií, hnojiv, pesticidů a šlechtění nových odrůd. V roce 1970 byla vědci Normanu Borlaugovi, ústřední postavě Zelené revoluce, udělena Nobelova cena za mír.

Jaký byl dopad Zelené revoluce kromě zvýšení produktivity v zemědělství? Výzkum zkoumal ekonomický dopad vysoce výnosných odrůd plodin (HYV) v 84 rozvojových zemích v letech 1960-2000.

Čísla jasně naznačují, že zelená revoluce byla velmi důležitým zdrojem hospodářského růstu v rozvojových zemích: zrychlení zavádění vysoce výnosných odrůd o 10 p.b. zvýšilo HDP na obyvatele přibližně o 15%. 60% pozitivního efektu na HDP na obyvatele lze připsat zvýšení produktivity v zemědělství. Zbývajících 40% pak přesunu pracovníků ze zemědělství do produktivnějších zaměstnání.

Zelená revoluce ovlivnila i vývoj populace: snížila porodnost a úmrtnost. V průměru snížila velikost populace o 14 p.b. ve srovnání se scénářem bez Zelené revoluce = nárůst populace byl v těchto zemích pomalejší. I tento efekt pozitivně ovlivnil HDP na obyvatele. Podle odhadů by v rozvojovém světě žilo o více než miliardu lidí více, kdyby k zelené revoluci nedošlo. Ovšem jen za předpokladu, že by tuto miliardu šlo uživit bez Zelené revoluce.

Odhady tak vyvrací pesimistický malthusiánský názor, že zlepšení zemědělské produktivity v nejchudších zemích světa vedl spíše k růstu populace než k růstu příjmů. Co víc. V analýze autoři shrnují, že "Naše výsledky skutečně naznačují, že investice do vývoje [vysoce výnosných odrůd] plodin byly zdaleka nejúspěšnější formou zahraniční pomoci rozvojovým zemím v posledním půlstoletí."

Zelená revoluce je často spojována s 60. a 70. lety 20. století, ale místo toho, aby se zpomalila, se v 80. a 90. letech 20. století zvýšila rychlost zavádění a počet vydaných nových odrůd plodin a zdá se, že zrychlování pokračuje až do současnosti. Data ze subsaharské Afriky naznačují, že míra zavádění HYV se po roce 2000 zvýšila stejně jako v předchozích čtyřech desetiletích. Shodou okolností to bylo také období, kdy Afrika zaznamenala období rychlého růstu ekonomik.

Růst produktivity nekončí. Potenciál HYV není vyčerpán, máme k dispozici nové biotechnologie, které zvyšují produktivitu některých plodin. Jak zvyšováním výnosů, tak snižováním nákladů (např. nové odrůdy odolné vůči chorobám minimalizují potřebu postřiků pesticidy).

Například Science uvádí, že genetická úprava rýže je schopná zvýšit její výnos až o 40%. Nebo CRISPR: výzkumy naznačují, že CRISPR by mohl pomoci zlepšit fotosyntézu rostlin o 20-50%. Díky genové editaci by se mohly zvýšit výnosy kukuřice o 10%. Vyšší výnosy, nižší náklady, lepší nutriční hodnoty, větší odolnost např. vůči suchu nebo škůdcům.

Technologie mají i nadále obrovský potenciál pro zlepšení příjmů (nejen) v nejchudších místech naší planety. Příklad Zelené revoluce ukazuje, jak důležitá je podpora inovací, vědy a výzkumu. A jak důležitá je zároveň schopnost států, vlád, domácností výsledky inovací rychle zavádět pro praxe. Vize, výzkum, vzdělání a exekuce.

Evropa je spíše proti geneticky upraveným plodinám. Válka a energetická krize mění Evropu v přístupu budování energetické infrastruktury. Je možné, že ve světle nárůstu cen potravin a diskuzí ohledně potravinové bezpečnosti změní přístup v této oblasti.