Kolik peněz jsme ochotni vynaložit na záchranu života?

Kolik peněz jsme ochotni vynaložit na záchranu života? A jak jsou tyto peníze utraceny efektivně? Studie zkoumala 587 různých intervencí, tedy "život zachraňující zásahy" v USA, a to jak behaviorální, regulační a/nebo technologické.

Nákladová efektivita je definována jako čisté náklady spojené s intervencí na rok zachráněného života. Umět tohle spočítat a porovnat je naprosto zásadní pro správné rozhodování ohledně regulace, investic a politik.

To, že dokážete nějakým opatřením zachránit život, automaticky neznamená, že jej máte zavést. Opatření může stát neuměrně hodně peněz, které můžete použít na jiné opatření, kterým zachráníte výrazně více životů. Cost/Benefit analýza je klíčová pro efektivní politiku.

Studie ukazuje, že jednotlivé zásahy se značně liší v nákladech, a to v řádech. Mediánové náklady na intervenci jsou 42 tisíc USD na jeden zachráněný rok života.

Průměrná cena za lékařské intervence je 19 tisíc USD za jeden rok zachráněného života. Ale například některé očkovací programy mohou zachránit rok života i za méně než 10 dolarů. To je brutální efektivita.

Dalšími velmi efektivními intervencemi jsou například detektory kouře, povinné bezpečnostní pásy a motocyklové přilby (do 1000 USD za rok života).

Na druhé straně některé intervence nevypadají zas tak efektivně. Například kontrola toxinů 2 800 000 dolarů na rok života. Některé intervence ale stojí i více než 10 miliard dolarů na rok zachráněného života.

Příkladem vysokých nákladů na jeden zachráněný život je jaderná energetika: odhady nákladů norem/regulace pro jadernou radiaci se pohybují od jednoho milionu dolarů do několika miliard dolarů za jeden zachráněný rok života.

Bernie Cohen v "The Nuclear Energy Option" ukazuje ještě vyšší náklady: na každý zachráněný život 2,5 miliardy dolarů. To je trestuhodně nehospodárné a regresivní, říká Jack Devanney.

Nuclear Power is Too Safe

Tato regulace zvyšuje náklady na jadernou energii. A i proto se stále hojně využívá mnohem smrtelnější uhlí. Každý rok je kvůli znečištění pevnými částicemi ztraceno 100 mil. let zdravého života. Velká část připadá na uhlí, ropu a plyn.

Jeden z důvodů, proč jsme ochotni akceptovat tak vysoké náklady za regulaci je náš nepřiměřený strach z radioaktivity.

Jack Devanney odhaduje, že kdyby se jaderné elektrárny stavěly ještě podle pravidel AEC z 60. let, stála by v současnosti jaderná elektřina méně než 3 centy za kWh. Uhlí by bylo dávno vyřazeno.

To by nebylo zadarmo. Odhaduje, že by to znamenalo cca 27 radioaktivních úniků: v současné době je v provozu přibližně 2100 GW uhelných elektráren. Pokud by byly před 50 lety nahrazeny 1GW jadernými reaktory, tak bychom měli za sebou 105 000 reaktorových let.

Zhruba každých 4000 reaktorových let jsme zažili jeden únik radioaktivního materiálu typu Three Mile Island nebo větší.

Ve třech ze čtyř velkých úniků, které jsme dosud zaznamenali, jsme nezaznamenali zjistitelnou ztrátu délky života veřejnosti v důsledku radiace. Úmrtnost na rakovinu na Ukrajině se neliší v okresech v blízkosti Černobylu od těch vzdálených.

Jediná zjistitelná ztráta naděje na dožití veřejnosti v souvislosti s radiací, která byla dosud zaznamenána, se týkala bohužel dětí, které pily mléko kontaminované I-131 (8000 ztracených let), čemuž šlo předejít.

Předpokládejme, ale že bychom nepředešli únikům a škody by byly stejné i při dalších hypotetických únicích: kdybychom nahradili uhlí před 50 lety, měli bychom méně než 100 000 ztracených let života díky jádru. To je cca desetitisícina ztracených let díky uhlí.

Uhlí je větší zabiják. Jen se ho tolik nebojíme, jako jádra. A to jsme řešili jen pevné částice. Co teprve CO2.